Bez zrušení pomníku nebude mír!    
    (Zpráva o průběhu demonstrace proti uvedení divadelní hry 32 hodin mezi psem a vlkem a pomníku nacsitů.)

    23.2.2011 zorganizoval OV ČSBS, OV ČSOL v České Lípě ve spolupráci s MO SBB a s MO ČSBS Nový Bor odpoledne protestů.
    V 16 hodin navštívil novoborského starostu Mgr. Dvořáka, brigádní generál Alexander Beer, který vznesl protest proti Pomníku osmi popravených Němců. Panu generálovi nejvíce vadila skutečnost, že pomník oslavuje bývalé nacisty a dokonce i příslušníka SS, doktora Trägera. Navíc je postaven na nejčestnějším místě Lesního hřbitova proti hrobům rumburských hrdinů. Požádal pana starostu, aby byl přizván na jednání Rady města a mohl ji přesvědčit, že tento pomník musí být odstraněn. Bez zrušení pomníku není míru, konstatoval na závěr jednání pan generál.
    Během jednání pan generál několikrát zdůraznil, že nemá nic proti Němcům, naopak on mluví perfektně německy, protože ho vychovala nevlastní maminka, Němka.

    Od 17.30 se v Grandhotelu Pražák se konala tisková konference, na které pořadatelé vysvětlili důvody, proč budou novoborští občané protestovat proti uvedení divadelní hry 32 hodin mezi psem a vlkem. Místní pořadatele Josefa Doškáře, Zbyňka Cincibuse, Roberta Uksu, Zdeňka Stehlíka, Pavla Danyse přišli demonstraci podpořit hosté. Za SBB Ing. Jana Bobošíková a Mgr. Jana Volfová a za OS Lidice pan Antonín Nešpor.
    Hlavní informaci o důvodu demonstrace přednesl Robert Uksa, který sdělil všechny nepravdy a zavádějící informace, které divadelní hra / scénář/ obsahuje. Postupně se k daném k tématu vyjádřili všichni pořadatelé, včetně pana Zdeňka Stehlíka , který divadelní hru viděl dvakrát.

    Josef Doškář několikrát zdůvodnil, že proti knize i divadelní hře mu vadí zásadně to, že veškeré upoutávky i recenze tvrdí, že kniha /hra/ je napsána podle skutečných událostí, které se v Boru, tenkrát po válce, staly. To je lež a výmysl Jana Tichého. Pan Tichý / a nijak se tím netají/ napsal tuto knihu na zakázku kamaráda J. Tomáše, majitele nakladatelství Akropolis.
    Krátce se zmínil o pomníku. Upozornil na to, že v prosinci 2005 představitelé KSONNu /sdružení občanů německé národnosti/ odmítli návrhy Jana Tichého na umístění pamětní desky a navrhovali umístit desku a kříž na hrob provinilců. Tento návrh odsouhlasilo i Rada města 15.1.2006.
    TENTO NÁVRH BY OBECNĚ VYHOVOVAL VŠEM OBČANŮM I DNEŠNÍM ODPŮRCŮM POMNÍKU.
    Mgr. Lovecká  / instruována Janem Tichým/ ubezpečila dne 26.1. 2006 zastupitele města, kteří nechtěli povolit výstavbu pomníku, protože neměli jistotu, že popravení nebyli nacisté. Souhlas k tomu dali rozdílem jednoho hlasu až po ubezpečení že nacisté nebyli! Po té poděkoval všem účastníkům a požádal všechny přítomné, aby se přesunuli na místo demonstrace, aby zachovali po celou dobu demonstrace klid.

    Demonstrace byla zahájena v 18.30 hodin. Před divadlem bylo umístěno hlavní heslo demonstrace bylo Dnes oslava zločinců z NSDAP a SS a NEPŘIPUSTÍME ÚČELOVÉ PŘEPISOVÁNÍ DĚJIN. Před zahájením demonstrace bylo zapáleno 54 svíček na paměť 54 francouzských zajatců , kteří odešli na pochod smrti z továrny bratří Rachmannů /podle knihy i hry hodných zaměstnavatelů/. Nikdo z nich se domů nevrátil.

    Průběh klidné demonstrace byl narušen při projevu lidického občana, pana Nešpora. Manželská dvojice si „razila“ cestu mezi demonstranty a paní Š. hlasitě přerušovala projev pana Nešpora, pořadatelé  několikrát paní Š. upozornili, že překřikuje pana Nešpora, aby nevyrušovala a šla na představení. Nedala si říci a demonstranti začali skandovat  LIDICE! LIDICE! Tak dlouho až paní zmizela v divadle! Před tím stačil ještě pan Š. zakřičet nešahejte na moji ženu! A protestujte si proti tomu rusákovi který o... i několik ženskejch v Boru. Po té mávnul pěstí a pan učitel, zastupitel zmizel v divadle. Vše proběhlo pod záběry kamer. Pan Nešpor v klidu domluvil. Pár slov přidal pan Stehlik, paní Bobošíková, pan Uksa  Paní Mgr. Volfová poděkovala všem za účast a i ona zdůraznila, že nemá nic proti německým občanům , že i ona měla německou babičku, ale že dějiny předělávat nedovolíme. Josef Doškář poděkoval 90 účastníkům za účast.

    Nechám na čtenářích, jak naloží s incidentem Šepsových.

    Pro informaci : My jako pořadatelé jsme byli domluveni, že na TK umožníme vstup pouze novinářům a pozvaným hostům. Když jsem se vracel z jednání u pana strosty, byl jsem upozorněn na to, že přišla nepozvaná paní Šepsová. Slušně jsem ji položil otázku zda má pozvánku, či má novinářskou legitimaci. Po odpovědi, že není novinářka a ani nebyla pozvaná jsem požádal , aby opustila místnost, že je mi líto.
    Po té jsme se poradili, a já jí sdělil, že může zůstat. Zvedla se a se slovy, to tedy ne, já tady nebudu, opustila sál.
 
Josef Doškář